Hostomice pod Brdy – model nádraží 1. část

Téměř před půl stoletím….

Ať už jste z toho vagónu pryč. Za chvíli je tu vlak. Volá zvýšeným hlasem jedna ze staničních dělnic na kluky, kterým se zalíbila hra v brzdařské budce odstavené Zetky na manipulační koleji za skladištěm. Když kluci viděli, že se k nim pomalu blíží, seskákali z vagónu, popadli aktovky ležící na zemi a vydali se přes uhelné sklady polní cestou k Hostomicím. Během chvilky se na druhé straně nádraží ozvalo dvojité zahoukání právě přijíždějícího manipulačního vlaku z Lochovic. Ten před nechráněným přejezdem silnice na Neumětely a Osov zpomaluje, a kolem staré budovy ZnZ pomalu vjíždí do stanice. Zrzavý fíra má jako vždycky vykloněnou hlavu z okna T 444.1, kouří svojí oblíbenou Startku a za skřípání brzd zastavuje na jedné ze dvou dopravních kolejí naproti staniční budově. Kudrnatý vlakvedoucí v letech opatrně sestupuje ze schůdků hytláku a s koženými deskami pod paží kráčí rovnou do dopravní kanceláře. Ahoj holky, tak co je nového? Dneska to rozstrkáme rychle, tak zvládneme i kafe. Máme tu nechat jen jeden vozejk s uhlím a cisternu s melasou. Zbytek vezeme do Litně… Zatím co se manipulační vlak přesunul k uhelným skladům, blíží se od Zadní Třebáně, táhlým obloukem mezi poli, motoráček M131 Hurvínek se dvěma přívěsnými vozy. Jasně červená souprava září ve slunečním svitu jako klenot v kontrastu s dozrávajícím, zlátnoucím obilím po obou stranách tratě. Už míjí vpravo nový areál Agropodniku a krátkým zahoukáním pozdraví kolegu z manipuláku. Na peróně už na něj čeká několik cestujících a také pracovnice místního biografu s kárkou na filmy. Copak nám to z Prahy asi zase pošlou za podívanou? Utrousí někdo z cestujících. Ale to už osobní souprava zastavuje u sypaného nástupiště před staniční budovou. Blonďatá průvodčí stojí vedle otevřených dveří motoráku a s úsměvem na tváři pozoruje cestující. Tak zase v neděli v půl šestý večer Olinko. Loučí se s ní jeden z velké skupiny trempů, jezdících pravidelně na víkendy vlakem do Hostomic a dále pak pěšky kamsi Brdských lesů. Během několika minut motorák odjíždí směrem do Lochovic a cestující, kteří zde vystoupili jsou již na cestě do města. Najednou je na nádraží neskutečné ticho a klid. Vzduch voní létem a všudypřítomnými květinami, o které tu personál stanice s láskou pečuje. Je krásné, letní, páteční odpoledne a píše se rok 1973.

O projektu….

Projekt modelu železniční stanice Hostomice pod Brdy se mi honí hlavou již nějaký rok. Ne snad, že by tahle stanice byla pro mnohé něčím výjimečná, ale pro mě ano. V 70. letech minulého století zde pracovala moje matka a já jsem na tomhle nádraží trávil jako kluk spoustu času. Navíc přímo ve staniční budově bydlela v tu dobu i rodina mého spolužáka Mirka B.. Dodnes si pamatuji, jak jsem jezdil s tehdejším fírou panem Kášem, Hurvínkem do Zadní Třebáně a zpět – a jak jinak, než v kabině strojvedoucího. Pro kluka tehdy obrovský zážitek, hlavně když jsem mu mohl za deště ovládat ruční stěrač čelního skla. V té době zde pracovaly, kromě mé matky ještě další 3 pracovnice a nádraží bylo jako zahrádka…. Uteklo téměř půl století a dnes je všechno úplně jinak. Nádraží je opuštěné, vlečky zarostlé, v propadlišti dějin zmizelo krásné dřevěné skladiště, dřevěné záchody, stojan na kola, záhonky s květinami, a v poslední době i manipulační kolej vedoucí kdysi do uhelných skladů. Jediné co zůstalo je staniční budova, která však zvenku působí dost odstrašujícím dojmem. Jestli se těmito opatřeními zlepšil život a to nejen cestujícím, na to ať si odpoví každý sám….

Ke stavbě stanice

Stavba bude provedena jako funkční model v měřítku H0, což je 1:87. a bude situována do 70. let minulého století, kdy si ji jako kluk ještě pamatuji. Vzhledem k její původní velikosti, včetně rozsáhlé vlečky budu realizovat pouze její část, a to při pohledu z kolejiště na výpravní budovu, sklad a část uhelných skladů. Stavby budou v měřítku, ale délka staničních kolejí bude oproti skutečnosti kratší. Chtěl bych alespoň částečně zachovat uhelné sklady, a tak musím z prostorových důvodů oproti skutečnosti prohodit dvě výhybky na východním zhlaví. Stanice bude modelově jednak samostatně funkční a jednak uvažuji o jejím napojení na moje současné segmentové kolejiště.

A takhle to tento prodloužený víkend začalo. Projekt – nákup nějakého materiálu a víkendový pobyt v dílně :

Výroba rámů je díky „už nějakým těm zkušenostem“a slušnému strojnímu vybavení rychlá záležitost. V rámech není jediný šroub. Vše je lepeno disperzním lepidlem.

Doma jsem měl pouze dvě výhybky a tak jsem mohl udělat alespoň západní zhlaví a položit koleje na větším segmentu.

A tak když jsem nemohl pokračovat na segmentu menším, začal jsem realizovat ovládání výhybek. Chvíli jsem uvažoval i o nějakých přestavnících, ale po vyhodnocení všech kladů a záporů jsem se rozhodl udělat tentokrát ovládání ruční. Jako letitý letecký modelář mám doma plnou krabici různých pák od serv a nějaké plastové lanovody, koncovky a vidličky mám v zásobě vždycky. Tak jsem toho využil a zde je výsledek. Vizuálně mají ovladače logiku směru jízdy vlaku a při dráze 4cm je indikace polohy naprosto jasná. Vytažený ovladač=směr ke mě, zasunutý ovladač=směr ode mě. Fungují bezvadně.

Malý ovládací panel schovaný ve výklenku segmentu a spasovaná čela segmentů svrtávaná po dvojicích

Po doručení výhybek mohlo být dokončeno východní zhlaví stanice.

Pak přišla na řadu přesuvna SN. Již dvakrát jsem na předchozích projektech o přesuvně uvažoval, a vždycky jsem nakonec zvolil jiné řešení. Tentokrát jsem ji dokončil. Aretaci tvoří závitová tyč, uložená v „ložiskách“ z duralové trubičky, které jsou zalepeny v dřevěných hranolech. Otočný jazýček aretace zapadá po otočení do vypilovaných drážek v duralovém L-profilu. Realizace jednoduchá, a vše funguje hladce, spolehlivě a přesně. 🙂

Po zapojení elektroinstalace molo dojít k provozní zkoušce. Ta proběhla k mé naprosté spokojenosti. Výhybky „vyhýbají“, přesuvna „přesouvá“ takže se mohou v dohledné době realizovat stavby a krajina.