Tak dnešní den byl tím dnem „D“, kdy se Challenger dostal poprvé do vzduchu. Na naše klubové letiště jsem přijel odpoledne. V klidu jsem sestavil letadlo, připravil startbox, natankoval a seřídil motor, který jsem osadil vrtulí 9/5. Bohužel, jak jsem z elekter i ze 4-taktních motorů zvyklý na větší vrtule, tak jsem tuto považoval za optimální. To se ovšem záhy ukázalo jako nešťastná volba. Motor sice šel stabilně, ale nevytočil se na svůj maximální výkon a kroutící moment. Po rozjezdu, který byl na můj vkus až podezřele dlouhý, následoval let v nízké výšce, spíše na pádové rychlosti. Podařilo se mi přistát a modelu se naštěstí nic nestalo. Po tomto prvním letu bylo jasné, že takový výkon motoru nestačí, a rovněž že i těžiště by chtělo posunout o cca 5 mm dopředu. Už jsem se viděl, jak motor z modelu vyndavám a instaluji namísto dvojky Juniora alespoň nějakou výkonnější dvaapůlku. Když jsem se po přistání o výkonu motoru Junior 2 ccm bavil s mým klubovým kolegou Pepou K., problém s výkonem byl jasný. Těžká vrtule!. Zajel jsem tedy domů, vyměnil vrtuli za starou šedou prostějovskou 180/100, posunul baterky přijímače více dopředu a zpět na letiště.

To, co následovalo, mě již plně uspokojovalo. Motor točil jako zběsilý, rozjezd asi 10 metrů a vzhůru k obloze. Během chvíle byl model v nějakých 150 metrech výšky. Výkon motoru byl nyní někde úplně jinde. Po zhasnutí motoru mě překvapila i relativně dobrá klouzavost modelu.

Tím je další můj model hotový a v podstatě i zalétaný. Je tak připravený na podzimní létání a také na plánovaný slet historických modelů KHMM, který se bude konat na svatého Václava v Plzni. No a pokud bude někoho z vás inspirovat ke stavbě tohoto, nebo podobného Old Timera, tak ať se vám stavba daří a přináší radost alespoň tak, jako mě. Hezký zbytek léta.        /Hank/